náhlý zvrat

Jedné noci zdál se mi sen,
ve kterém jsem nebyla sama jen.
Zprvu vítr čechral mi vlasy
a příroda ukazovala své krásy,
na louce plné kytek jsem stála
a pořád se jen smála.
Kde se ten náhlý zvrat vzal,
co srdce mi nakonec rozerval?
Najednou všechno temné bylo
a vůbec nic se nehýbalo.
Měla jsem strach co bude dál
a všimla si, že támhle někdo stál,
byla to postava v černém plášti,
na první pohled plná zloby a zášti.
Osoba šla blíž, ale já se nepohnula,
vytáhla meč a do mě ho zabodnula,
byl celý kovový se stříbrnou čepelí,
která se začínala barvit mou krví.
Teď ztrácím vědomí a všechny smysly,
nechápu proč se to stalo-už mi to nemyslí.