Natura!

Měli jsem řeky a stromy,
co dávaly vláhu a stín,
co byly živy stejně jako my,
a země měla úrodný klín,
neb
stará slovanská vesnice žila
jako stromy v lese souzněně,
v dobách zlatých jak žíla
života z pšenice v proměně
v chléb.

Kdy byla pole jen a jen orná
a největší síla v kopytech koní,
a oběť Perunovi nebyla vzdorná,
byla dána matičce Zemi, jen pro ni.
Natura!

A dnes jsem sami svými stíny,
a nic nemáme, jen, co pomíjí
a zkurvené jsou naše klíny
a hlas náš jako sykot zmijí.