Blues v tubusu

Odlesky tváří na sklech
do tmy se řítícího vagónu
pár plachých pohledů
a trocha sebevědomí

černí pasažéři
podřimující opilci
snící dívky
unavení řidiči

Houpavý rytmus jízdy
a tma v dlouhých tunelech
mi evokuje probdělé noci
plné neklidných myšlenek

světla projíždějících aut
se lísala k mým záclonám
já se převaloval na posteli
a myslel jsem na Tebe

Jak jsi mi přišla nezajímavá
i když moc milá slečna
jak se mi pak všechno změnilo
a já začal toužit po Tvém objetí
které asi nikdy nepřijde

za týden mě čeká výročí s tím pocitem
s pocitem jízdy bez startu i cíle
rok cesty temným tubusem
a hlavou zní blues o samotě

a i když to zní divně
v tom poloprázdném vagonu
se najednou necítím tak sám.