Jen jedna noc

Oknem prosvítá měsíc ve své záři,
jsme si tak blízko, nejen hlavami na polštáři.
Uvědomuji si Tvoji blízkost, víc už to snad ani nejde,
vím, že u mě nebudeš, až noc v ráno přejde.
Na to teď ale nemyslím, teď jsi tu a to je hlavní,
prožíváme spolu tu vzácnou noc, naší poslední i první.
Dotýkám se tvých vlasů, pokládám ruku na Tvoji tvář,
i když ten dotek není jen sen, ráno z Tebe zbude jen svatozář.
Noc byla krásná, plná lásky a něhy,
bohužel se ale už v ráno mění.
Měsíc zachází, šero se už rozplývá
a nám nic jiného, než říct si sbohem, nezbývá.
Poslední polibek, poslední dotek, poslední pohled do očí,
co bylo večer samozřejmé, je vzácné ráno o to víc.
Naposledy jsi mi zašeptal ta krásná slova vyznání,
která mi alespoň na chvíli smutek zahání.
Po té jsi na mě jen hlavou pokynul,
před očima ses mi navždy rozplynul.
Vzpomínka na naší společnou noc mi navždy zbude,
Tebe mi můj polštář vždy připomínat bude.
Oknem prosvítá měsíc ve své záři,
ležím sama, tak sama na polštáři.