Kéž by se to dalo vzít zpět...

Jsi tak daleko, tak daleko ode mě,
řekla jsem, co už bych nikdy neřekla, že lépe je mi bez Tebe.
ten smutek v Tvých očích, který jsem tam zahlédla
mi probodl srdce, tu větu už bych nikdy neřekla.
Ta slova jsem myslela vážně jen pár dní,
teď se ze mě stala bytost, která o Tobě neustále jen sní.
Bytost, která Tě stále moc miluje a nemůže bez Tebe žít.
Bytost, jejímž jediným přáním je vrátit minulost a zpátky ta slova vzít.
Teď, když Tě potkám, vidím, že i Tobě je smutno,
už vím, jak platí pravidlo, mluviti stříbro a mlčeti zlato.
Stejně jsem ještě jednou toto pravidlo porušila
a šla tiše za Tebou, abych si o nás promluvila.