KDO?

KDO?

Hudba trubek zní,
v dáli se ozývá smrtící umíráček vraha-(LÍTICE!),
Koho to asi vedou „na kopeček“?
Kdo zde nalezne svůj „hrobeček“?

Stružka krve po skráni si to lehce šine,
lehce si to šine po skráni,
Posmrtné zvuky hrají melodii svou -umrlinou to zde zavání- v duši ztracenou.
prsty zkřivené v prosbě poslední,
snad andělé ji před smrtí zachrání,
Temná melodie, pískotem svým, zahambuje krásu dní a svléká nahotu těla- kat sotva bdí.

Posměšný zvuk dní, nocí ...

Lidé stojí – koukají se, dívají, pohledem na přenádhernou ženu se kochají,
smějí, proč by se nesmáli, když zjistili tu krásu, že dny jejich se nezkrátí ...

Smějí se,
do očí se dívají,

člověk umírá (nastala chvíle vzdušného stenu), konečná muka nastala, však brzy bude konec všemu,

Kde je konec?!

To je teprve začátek!

V záchvatu smíchu v nadšeném hněvu- válí se srdce,
V záchvatu smíchu v nadšeném hněvu -válí se čistota, a konec všemu...

Však se ta mrcha provinila, však nám čistotu srdcí svými čárami zavinila!