Oslavy beznadějné existence

Oslavovat…
jen mít co a s kým.
Smát se…
kdyby bylo čemu, kromě sebe.
Plakat?
Nad čím, když je to tak zbytečné.
Milovat…
jo. Ach, ale být tak milován…
a neskučet! Proboha, neskučet!

Samotná je chvíle,
která má jen duši éteru
bez výplně prázdna,
s myšlenkou zamrzlou
stále ve stejném ledu.

Mír je
a není proč být války.
Mír je,
sám se vložil do obálky.

Měl bych být?