Vyhořet?

Jsem obklopen davem,
jsem básník smutku,
jsem plný skepse, v pádu,
tonoucí v zármutku.

Mé duši začíná se tohle přít,
kdo dokáže tou cestou jít?
Co znamená snít?
Kde šťastný můžu být?

Jsem nenáviděn svými strachy,
plný žalu, plný krve,
v apatii s černými mraky.
zmatený věru teprve.

Nyní.

A tak se mi tohle příčí,
už to vážně nejsem já,
když srdce mi to líčí,
mozek se jen tupě ptá:

"Co se to děje?"

A slzy? Odkud se jen snáší,
mrtvole se z očí práší.
Kde se bere tolik sil,
že výčitkou je smutek vyplnil.

Kde se vzalo tolik citu,
v tom, který umřel za vzletu.
Dřív pocit měl, že prázdným byl,
ale smutek ho naplnil.

Vyhořet?