Panenkovská umělost vlastní viny

to co hledá čas není cesta
to co hledá život není políbení
to čeho se sami chopíme není odpuštění
slzy tečou stále stejnou cestou
jako by kanálky byli v tvářích vryté
projít se znovu
a naše pravda doznívá ve vánočních přáních
pro pohlazení co jsme neviděli
roky co jsme promarnili
klimbání ve snu
nedovedou otevřít ústa
i kdyby tolikrát dýchalo se nahlas
spojení tvé se žlučí je nesporné
a vědro času se naplňuje
kdo by v něm hledal čirost?
plazit se po kolenou a ani jediný z nás
nedokáže druhému podrobit ani jediný prst

Dnes
kapky slz se smějí
neúprosným pohledem
drásající mou neurčenost..