Město z Panelů

Jít napřed zpět a dopředu se vracet,
Já vídal je a plakat se mi chtělo,
vždyť budoucnost z níž jednou budem zvracet,
si polámaná zohavila tělo.

Znám staré město lité betonem,
jenž podepřeno panely se tyčí
na očích všech, kdož trpí marným snem
o Praze, která jako děcko kvičí.

Často jsem zaslech písně pohřební,
- Roj much mi čímsi utkvěl na paměti, -
když sedával jsem živý poslední
A větřil pach, jenž zahnil na objeti

Tam na Olšanech pod zdí otlučenou
je možno bídu potkat v řetězech ,
či psiska s pysky sliny pokropenou,
až žebráku se v hrdle zachví dech

Toť město plesnivé se zlatou pokličkou
jak pěkný obrázek sem všechny lumpy láká.
Tak nebuď pohrobek , jenž temnou uličkou
se řítí pozadu a tupě nahlas kdáká.

Houf věží rozzářen olovem z výfuků
A slunce pod mrakem, co ještě nechce spát
Zříš napůl probuzen, či uspán od zvuků
Pár rukou bloudících, jež znají milovat.

Žel bez pocitu toho už dávno neznám hlad
A vidím jenom stíny, co dávno byly tu
Však doby ty jsou pryč, již nenalézám rad
A všechno příjemné se ztrácí v zenitu