Expanze ega
Expanze ega
Anotace: šťastné včerejšky, smysly světa zafačované gázou klišoidní víry, buky v šedivém oparu...
a zítřky hodím za hlavu
(do davu - porvěte se).
A jen zmatený obtisk tvých vlahých rtů
zůstane na zgalvanizovaném povrchu současnosti.
Pichlavé vzdory?
Jsem sedmdesátá pátá oběť panenky woodoo.
Duha nasála barvy z deštníků Benátčanů
a kapky italského deště
(jenže rozhodly mít ze mě starou pannu)
mě objaly svými kousky duhy (mokrými ještě).
Smysly světa zafačované gázou klišoidní víry?
Ne, nesmím tu zůstat.
Tady se miluje a já nemám dost síly
být pacifistka v první linii,
prošlápnutá bota,
hloupá a zelená nicota
bez života
(já nechci čekat až mě zabijí).
Jsem neidentifikovatelná
jako kůra buků
v šedém oparu.
Tenisový míček, co dopadl na antuku
příliš pozdě,
příliš postaru
a zase sám.
Slabá,
hloupá,
blbá.
Pravda, co tváří se, že ji dávno znám.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
to znám - ke mně taky básničky chodí samy... a nejde o to vyhýbat se konkrétním slovům - déšť byl je a bude... stejně jako láska, růže, srdce moře křídla... jde o kombinace těch slov, případně jejich popis... :o)
16.07.2008 14:12:00 | hanele m.
Na déšť si budu dávat pozor...mám takový pocit, že to slovo používám nějak podezřele často a začínám se opakovat. Rýmy ke mně přicházejí samy a já jen doufám, že jsou občas aspoň trochu neotřelé a příjemné;).
16.07.2008 13:42:00 | fidgetypoet
líbí se mi jak je to napsaný... nesnažíš se o rým za každou cenu, většinou (ale "deště" x "ještě" je hodně nadužívaný rým, ten tam zrovna být nemusel)
pro mne to je příjemný způsob rýmování - plyne si to přirozeně a nenuceně a rýmy nejsou předvídatelný a příjemně občas překvapí...
16.07.2008 13:38:00 | hanele m.