Cizinec

Rádio v pokoji tiše hrálo,
k přístroji vábil mě líbezný hlas.
Já nevím, snad se mi to jen zdálo,
v rádiu zaslechla jsem podivný vzkaz.

Vím, že teď v srdci velký zmatek máš.
Vezmi telefon a zavolej k nám.
Číslo do radia jistě už znáš,
ihned se ozvi, dobrou radu ti dám.

Pomalu kráčím,beru telefon,
už vytáčím číslo 5555.
Ve sluchátku slyším ten obvyklý tón,
hle „chviličku strpení, zavolám zpět“.

Už několik let čekám, až ozve se zas,
až zazvoní telefon a uslyším ten hlas,
který slíbil mi pomoc, ale nechal mě být.
Proč zmatenou, zklamanou, nechal mě snít?

Rádio v pokoji hraje mi zas
písně líbezné, co k hříchu svádí.
Ozval se opět ten tajemný hlas,
nic není jak dřív, najednou mi vadí.

Už několik let čekám, až ozveš se zas,
proč samotnou nechals mě osudu napospas?
Slyším tě, chceš mi radit, no a co vem to daš,
nemluv víc, už dávno vypršel tvůj čas.