Slzavé údolí ...

Slzavé údolí zase znám,
bolest a strach v sobě mám.
Několik dní jsem tu nebyla,
přečíst dílka vaše nestačila.
Jakmile dostanu sílu, napravím to,
vaše verše jsou cenné více než zlato.
Moc ráda dám tipíky a komentíky,
vám patří v tomto světě díky...

Nyní jsem slabá a nechodím již každý den,
probuzení do krásného dne je můj věčný sen.
Píši od srdíčka, tak jak to plyne,
měla bych déle tvořit, ať je to jiné?
Nevím, třeba ano, ale nyní chci psát takto,
snad nebudu tedy "odsouzena" za to.
Zmítám se v bolesti a vydírání muže,
co mé tělo, má křehká duše zmůže?

Našla jsem sílu a nedala se,
přemohl cit a padla jsem na dno zase.
Slzavé údolí má stále u mě domov,
kéž by mi nějaký andílek "pomoh".
Nevím již kudy kam, snažím se stále,
ale jak v té bolesti mám jíti dále?
Raději mlčím a ani nepíši svůj smutek,
svádím svůj vnitřní boj, kéž bys "Ty vrahu, utek".