Snad pláče ta postava v mracích oděna

Snad pláče ta postava v koutě,
v mracích bílých nádherně oděna,
roní slzy pro dnešní ráno,
to jedno z mnoha nejkrásnější.

Jen úsměv, tak málo stačilo,
a slaný déšť zkrápí pod nohama zem,
pro to slovo lásku.

Snad pláče ta postava oděna v mracích,
snad je oblohou pro své ztracené…

Ztracené já…a své děti