Tíží mne to břemeno... Samota

Cítím, jak mě krev pod kůží pálí,
jako již dříve, mnohokrát.
Půjdu nejlepší cestou, jež je v dáli,
promiň, nemohu již čekat, nemohu stát.

Tíží mne to břemeno... Samota.

Cítím, jak mě krev pod kůží pálí,
nenávidím každou část sebe.
Jak jsem mohl ztratit jedinou věc, jež se hodnotou halí?
Odpusť mi teď, nemohl jsem čekat na Tebe.

Tíží mne to břemeno... Samota.