panenka

Panenka
Tiše brečí,
Někdo ji ztratil
A nikdo nehledá.

Vítr ji jemně kolébá
A šeptá,
Že bude líp.
Má mu věřit?

Jméno vyryté
do zad ji pálí…
Zapomnělo
Na ni.

Celá od prachu
Prosí vítr,
Ať její modlitby
Vynese výš.

Růže na tvářích
Pomalu odkvetly,
Vlasy protkal sníh.

Listy ji něžně ukládají
Na dno jednoho osudu
a
jméno pomalu mizí
Ve víru podzimu.