Na úpatí Života

Stojí na úpatí,
na úpatí hory Života.
Nikdo v dohlédnutí,
snad jen ticho a samota.

Ten klid halí ji v šat,
vánek s prameny vlasů laškuje
Jí však nechce se smát
a duše úpěnlivě varuje...

Ona dobře zná tvé plány,
ono ví co tě trápí...
Zlé lidské chřtány,
podlost a lží drápy.

Tvé bílé šaty vlají,
skrývají tvou nahotu.
Skryjí i hanbu jenž tají!
I duševní slabotu...

Jak asi se cítí
dívka zneuctěná,
tmy a bouře se bojí...

Proč byla narozená????

Na úpatí Života se tichounce ptá:
"Byl by to krásný život?"
a do obětí tmy se oddaně vrhá...