Ranní paprsky

Po dlouhé noci – probuzení,
pokoj plný chladu,
za okny stromů chvění,
skleslou mám náladu.

Pokoj prozářený paprsky slunce,
a zvláštní ticho.
Vstávám a cítím se lehounce,
jen v ústech sucho.

Den je moc hezký,
jen projít se a snít,
hledět na ten blankyt nebeský…
Ale já nemám pro co žít!

Můj život prázdný je,
jak láhev opilcovy vodky,
když další si kupuje,
a sám sebe už zná pouze z fotky.

Už jen víra mne drží při životě!
Má duše visí na provázku!
Jen díky té nejistotě
ještě věřím v pravou lásku.