Vracíme se...

už nemáme o čem diskutovat
už nemáme o čem snít
vzali nám lásku, domovy
zakázali nám úsměv mít
zastřihli křídla, vycpali ústa
frázemi které jim lahodili
do šedé krabice nás hodili
aby snad vzpomínky vymizely

já se však vrácím
po cestě zpět
a vidím znovu
ztracený svět
kde se poprvé
poznali

vzali nám zemi, naši říši
svázali ruce a spálili práva
asi jsou na sebe náležitě pyšní
když vzali nám vše
prvního září...brzy z rána

my se však vracíme
po cestách zpět
a vidíme znovu
náš ztracený svět
kde jsme se poznali
lásku vyznali
někteří propadli
jazyk na zábradlí
za tuhých zim
nám tam přimrzal

nevezmou nám naše sny
společné vzpomínky
i když v nostalgii
za nocí brečíme