Střepy

Jsou všude kolem a tak krásné.
Světlo se na nich láme.
Odráží se do všešch stran.
Pak najednou svíčka zhasne.
Bosí v nich tančíme pomalými kroky.
Z dálky zní blues dojemné.
Objímám smrt a ona mne.
Vím,je to tanec poslední.
Tančím ladně,ač klepu se zlostí.
Ale vlstně je to všechno nádherné.
Snad vydržím než se rozední.
Snad světno zabodne se do mích kostí.
Už zarostlo v nich až moc střepů.
Při tanci se smrtí zlostí se klepu.
Ale vlastně je to všechno nádherné.