Osud?

Černá duha
se mi klene nad hlavou,
jak temná stuha,
co drží mě spoutanou.
Slunce zmizelo
a Měsíc nevyšel,
srdce mé zemřelo
a ty jsi odešel.
Ruce zas krvavé,
hálím se do nenávisti
rudě zbarvené.
Utopit se v temnotě
a nikdy se nevrátit,
propadám samotě,
jak se z ní navrátit?
-To nevím-
Tma, černá a sametová,
křičící a nenechavá,
mysl mou utopila
a já jsem prý bezcitná.
Slzy se valí,
tak vypadni pryč,
duši mou Ďábel si skolí,
říká jen jediné: „Nič!“
Ničím tedy,
sebe samu,
pro tvý blbý vady
dala jsem si radu.
-Špatnou.-
A teď už je pozdě...