Půlnoční tanec s mlhou

Mrháš talent na zničené dílo,
hříčkou přírody se stávám,
právě v tu chvíli, kdy ještě
OBRACÍM PRACH V ČERNÉ ZÁVĚJE.

Ničíš mé tělo skrz husí kůži,
opět když prsty zkoumají
každý kousek mojí rosy,
POHLEDEM NÁDHERNĚ HŘEJE.

Oprávněně se ptáš, co že to chci,
zda si zbytečně nehraješ,
mne nepřepadá slepota
PRÁVĚ KDYŽ PRÁZDNOTOU SRDCE ZEJE.

Popravdě přiznávám svoji barvu
zmateně steleš a lžeš mi,
tvrdíš, že nesnášíš slzy,
VŠAK TVÁ DUŠE SI DO TICHA KLEJE.

Rozhodným pohybem protneš ticho,
zahloubán na prahu stojíš,
nschopen vzhlédnout k mým očím,
TAM, KDE SI CHLAD S BOLEM HRAJE.

Strachem se rozbouří všechna bolest
a v obálce necháváš klíč,
řetízek a s ním i můj křížek,
PRÁVĚ TAM SKRÝVÁ SE NADĚJE.