Izolace

Seděl jsem u zdi skrčenej
v nějakém podchodu,
bylo mi smutno a zima,
lidé se kolem mně míhali,
vypadali jak chodící sloupy.
Snažil jsem se ze všech sil dýchat
a tvářit se vesele...
o to víc jsem se vytrácel
z reality.

Seděl jsem na chodbě za oknem
v nejvyšším patře,
zatímco mě hřály sluneční paprsky
pozoroval jsem chodce,
protože byli tak daleko.
Neodvažoval jsem se zvednout
a sestoupit k nim...
Když dorazili nahoru,
upíral jsem pohled na zataženou oblohu
a marně jsem hledal slunce.