Zlý sen...

Ja chtěla bych jen,
zahnat tenhle zlý sen,
jenž neodchází s ránem.

Proč nepřichází probuzení,
proč trvá tohle těžké snění,
proč je hrůza mým věčným pánem?

Chci spát a neprobouzet věčné sváry,
drásá mi kůži bolest svými spáry,
tak pro co to trápení?

Život v chaosu,
píšu v patosu,
co bylo už není...

A nikdy nebude,
jen hvězdy rudé,
smáčené v krvi temně svítí.

A cesta nekončící temnou nocí,
myšlenky moje, démonů otroci,
na hlavě věnec shnilého kvítí.

Kůže zničená tisícem ran,
hledám jednu z otevřených bran,
kudy unikla bych tomuhle světu.

Ústa drmolí ztracená slova,
jsem po štěstí černá vdova,
smích s pláčem často si pletu.

Na seschlé rty slza kane,
co se se mnou asi stane,
jestli se nikdy neprobudím?

Utopím se ve špíně myšlenek,
či snad úsměv dám zas navenek?
To se nikdy nedozvím...