Varování

Můra přišla děsit moje spaní,
a já měl z ní strach,
však spaní nakonec přišlo na ní,
jsem její vrah.

Kdo z nás dvou opravdu vyhrál?
Nebyla tou, která se bojí,
ji jsem do věčného klidu poslal,
to ke mně se strach pojí.

Marná snaha temnotu zahnat.
Přichází z nenadání,
když na kusy chceš ji trhat,
akorát se tebou posilní.

A jelikož se už v sobě vyznám,
jsem viník, ach ano, jsem to já.
Všem vám se s lítostí přiznám,
vším je mi teď láska tvá.

A vím, že takový být nemám,
Mým trestem má být samota,
I přes to své naděje upínám
Tam, kde tvá černá křídla,
Rozdávají štěstí.