Dott- Zabil jsi mou duši...

Křičím tvé jméno do ticha,
Slzy mi do prázna tekou,
I to, co před očima usychá,
se může státi řekou.

Smím již se ptát...
Čin tvůj za oběť stojí ?
Mám se tě bát ?
Snad se mé rány zhojí, dříve než krutou lásku tvojí,
poznat budu museti.
Už tě nikdy nechci znát !
Tys mi jenom prokletí !
Nic ! Nemysli na návrat.
Smrt lepší, než v tvé duši zajetí.

Ty říkáš, že miluješ mě stále,
Já nenávidím duši tvou
Ach... můj neutišitelný žale,
Zůstali jsme sami.
Tvoje zrady mi srdce rvou !
Nic už není mezi námi !

Tak už to pochop konečně...
Odejdi ode mě, nech mě být,
Ať se dál netrápím zbytečně
Nech mě zase dýchat, žít.

Nechci už tvou touhu,
Nechci už tvou lásku
Chci zalést do rohu,
Dát si na obličej masku,
a číst si knížku. Bez nás dvou.
Daleko od světa,
jen ve své knize,
kde zdi domů,
Jsou z lněné příze.

Bojím se, že ublížíš mi znovu,
že tvoje duše stále zebe.
Že tvoje srdce, celé je z kovu,
Že... Ale ne ! Nenávidím tebe, i to tvoje "nebe" !!!

Nechci už o tobě nikdy zmínku !
Chci si tě konečně vymazat z života.
Nezanechat, ni jedinou vzpomínku,
Vymazat ze srdce, tebe - mé mysli pilota...

Ne.. Stvořením božským tě nazívat nemohu,
Jsi pravý opak anděla.
Byl jsi to nejhorší, co kdy jsem viděla,
nebo zažít jsem musela.

Proč brečím kvůli tobě?
Ty, jehož jsem milovala vřele ?
Proč toužím jen po tvém hrobě ?
Když před pár dny, jsem ještě věřila...
...Amorově střele...

Zabil jsi mou duši,
Zhroutil se mi svět.
Kdo to ale tuší ?
Nemůžu to vzít zpět !!!
Tak jak by sis přál...
Vždyť celou tu dobu,
co jsem se trápila,
jsi se mi jen sprostě smál,
nesmíš se divit,
že málem jsem se zabila...

Myslíš že ti odpustím ?
To radši sama zemřu!
Než žít tebou.
Horšího nic není.
Proč jen mé trápení,
Pochopit neumíš ?
Odpustit nemůžu.
Ne, že bych nechtěla.
Jen, všichni říkají,
že se to nedělá.

Nevím co dělat,
musím se přesvěčit,
že už se s tebou nechci smát, dýchat žít.

8. srpna, 1:28