Requiem andělů

Potkala jsem tě ani nevím jak
Tvář i duši tvou zřím…
Co bude dál?
To nevím….

Nevíš, jestli je to pravé,
ani já to nezřím,
naše zalíbení je mi drahé,
a co bude dál? To stále nevím…

Srdce máš ze zlata a nádhernou duši,
bez tebe je můj svět tmavý splín,
Když píšeš, natahuji uši,
A jestli tě miluji? To vím…

Psali jsme si spolu,
Myslela jsem, že se známe,
nic nepomůže mému bolu,
když se rozcházíme.

Ty máš rád mnoho žen,
Možná to jsou kamarádky,
Ale nevěřím tomu ani zbla.
A já v ten den,
Proliju slz řeky,
Když prožiju ten nebeský pád.

Teskným ohledem tě vzdávám,
Usmívám se a srdce mi krvácí.
Do temné propasti padám,
Dala bych ti nejraději pěstí…