Pesimismus

Koutkem levého oka koukám do kouta pokoje
Není tam nic ale snažím se poznat co to je
Sám se sebou nespokojen, hnusím se sám sebe
Možná zlaté srdce mám ale k čemu mi to bude
Chci rozdávat lásku jenže není komu dávat
Chci poznat lásku jenže není kdo by ji mi umožnil poznávat
Chci být hodný jenže se topím ve zlosti a nenávisti
Jsem jen holý strom bez květu a listí
Balancuji na hranici mezi životem a smrtí
Jako svíčka, která se snaží plápolat v bouři
Svým mihotavým světlem jakoby volal o pomoc
Zbytečně, když ji všude kolem obklopuje hustý porost
Vím, že již nezbývá tolik času nazbyt
Každou další vteřinou se bojím, mohl bych se zabít
Ne cizím přičiněním, ale vlastní rukou, vlastní vůlí
Cítím, že mé tělo a mysl ovládá někdo druhý
V zemi slepců je jednooký králem
Nejsem to však já, kdo lidem vládne
Ba naopak, jsem jediný slepý v zemi jednookých
Kdosi mi nedopřál život jednoduchý
Navenek člověk klidný, uvnitř však roztrhán na kusy
Tisícová skládačka, malý kluk na zemi puzzlí
Můj život je stejně zbytečný jako použitý hajzlpapír
Jako když dáš hladovému člověku napít
Jsem obklopený lidmi a i přesto jsem sám
Lidmi, co mě znají, ale já je neznám
zůstávám jen pouhopouhým stínem v civilizaci
existuji jen v představách a ve svých básních