Sen

Smutní lidé plakají,
Jejich srdce bolest svírají.

Ten pláč mě mučí denně,
Pocit prázdnoty je někde ve mně.
Když se zasním vidím sen a
V něm není všechno fér.

Lidé pláčí a já jim chci pomoci,
Ale co mám dělat s mojí emocí.
Sním a křičím i ze spaní,
Ti lidé mě nevnímají.

Já se třesu a prosím boha o malou naději,
Lidé však trpní,
kolísám znavením.
Nesmím se vzdát,
Ale musím se boha ptát.
Proč tyto zlé sny mě souží,
Je spousta jiných věcí po kterých toužím.

Však ti lidé mi před zrakem umírají,
Mé oči v slzách nabírají.
A já zůstanu ve světě temnoty,
Světě plném bezohlednosti a slepoty!