Pro Terezku

Je letni den jako každý jiný,
ptáci zpívají na stromě,
však pod ním stojí plno smutných lidí
a všichni se tváři bezmocně.

Černý vůz odjíždí v dál,
proud slzí propuká
proč jen si jí život vzal,
kdo tě k tomu ponouká?

Není to tak dávno,
kdy slyšeli její smích.
Měl na to někdo právo?
Ne, byl to hrozný hřích!

Však vzpomínka v srdci zůstane,
ta nikdy nezmizí.
A jiný svět teď nastane,
však už nikdy ne tak ryzí.

Čas ten všechny rány hojí,
i když zdá se to kruté,
nemyslím už tak často na ní
však jedno odpoledne je vždy smutné.

Každý ten letní den,
kdy tě navštívím,
myslím na tebe jen,
a ve stínu lípy přemýšlím.

O životě bez tebe,
že už tě nespatřím,
já nepůjdu do nebe
protože v něj nevěřím.