Sonet spletený z konopí

Němý pohled mívám,
když tmu, chlad a strach
a pod stěnou na zemi hrách
v objetí dne skrývám.

Bez duše, bez vědomí žiji
a přesto tak trpí srdce, jež není.
Bez boha, bez přátel, jak kamení
prší vteřiny, co mne míjí.

Zachrání příroda? Strom?
A spletené konopí?
Snad mne uchopí...

Budu mít sil opustit?
Dokážu to, hyeny - druhové?
Vidiny konce, barvy duhové...