Kam jdu svíce zhasínají

Kam jdu svíce zhasínají
a temnota mě provází.
Temnota je v duši.
Sny skutečnost roztínají,
jako růže do vází,
které lásce sluší.

Kam jdu růže vadnou
a radost z očí mizí.
A tma se mnou chodí
tam, kde city chladnou,
kde jsou všichni cizí.
Tak tam si mě vodí.

Kam jdu smutek nosím
s sebou jako plášť,
co sundat nejde.
Jen o okamžik prosím,
abych neznal pouze zášť,
z níž sotva něco vzejde.

Kam jdu světlo hasne
a zaniká múza.
Ni plamínku tam není.
Žádné svíce spásné.
Kolem jenom hrůza,
což se těžko změní.

E