Prý abych se převlékla

Venku se stmívá

a mraky zase brečí,

sen mi zas splývá,

čaj s citronem to léčí.

A kapky padají,

teď sladká, pak zas slaná

a já chci potají

a v klidu dočkat rána.

Já v noci s pláčem

objímám polštáře,

jsem slabým hráčem,

jenž nemá kuráže.

Nikomu nesmím říct,

co mě vlastně bolí,

zas chtěli by to smíst,

čas ten prý všechno zhojí.

Já, že mám utřít slzy,

dámy prý přece nebrečí,

a že to přejde brzy,

smutek teď prostě nefrčí.

To radili, milí vážení, to radili mi přátelé ... místo černé skvrny tam, kde bylo srdce, ať obléknu zas barvy veselé.
(Tak proto chodím v klaunském triku).