Pocity

Když koukám z vrcholu na krajinu,
srdce se mi svírá smutkem i radostí,
co dostává se až do kostí...

A já si říkám, že je tu krásně,
že je tu zvláštně.

Pocity se střídají,
jak na ruském kole,
chvíli štěstím nevím,
kde je nahoře a dole

Za chvíli bych radši nebyla,
cítím se jak stará kobyla,
co má na popravu jít

Ale já vím,
že tady na světě musím ještě být