Na Dobrou Noc

Ve smutku z nedosněných snů
z rána rozháním prázdnotu ulic,
ani už nedávám naději dnu,
že nad těmi přešlými bude mít navíc.
Opět ho přelepím nálepkou „na nic“,
to asi ze zvyku dělávám rád.
Snad někdo mě vybídne vstát z trestných lavic.
Život mě nebude ku tanci zvát.

V očích těch prvních spatřených lidí
zračí se zákeřnost do zad Tě zranit.
Zrak mají všichni jen málokdo vidí.
Žene je odvěká touha zas hanit
a na dně flašky rozumy lovit.
Za pivní mlhou si na moudré hrát
a cestu davu s předností volit.
Má vůbec smysl se s Osudem prát?

Mysl je slabá, v hlavě mám prázdno.
Sám ani nevím, zda chce se mi smát.
Během své pouti zde si prý sáhnem na dno,
když jenom sáhnout, tak proč tam chci stlát?
Skrčit se do koutku a do smrti spát?
Zevnitř má schránka pomalu tleje,
sem znaven z ničeho a nechci se hnát.
Jak poznám v duši své, co opravdu mé je?

Zdá se mi, že jsem vytratil duši.
Lidé mě potkávaj, aniž to tuší.
Já nemám nic, co světu bych dal.
Jsem jenom nechtěný planety kal.