Na oltáři mého Já

Jsem démonem mého vlastního já, obětujícím na oltáři samoty mého života své vlastní, již mrtvé, ale ještě bijící srdce, které jsem si zaživa vytrhl z duše, na vzdor zásadám démonova obětního beránka. Jsem svým vlastním emblémem dekadence mého života, jenž má odpor k úpadku – a proto dvojitě padám! Jsem Jidáš své vlastní evoluce, zastavivší se na nule, jsem Jidáš Jidáše.
Jsem modlitbou na své obsidiánové cestě, znějící hluboce tichým a tajemným OM... Jsem osamělou mršinou své vyhaslé hvězdy na nebi. Jsem chladem mramoru v mrazivém pantheonu mé hlavy. Jsem pochodní, hledající svůj Olymp, však nalezivší jen svoji Macochu. Jsem svým vlastním nevyřčením a nebytím. Jsem svá vlastní oběť na svém oltáři, jsem svým prázdným hrobem.