V mém osamění
V mém osamění
ke smutku ochotná,
když staré rány otvírám
bolest ani nevnímám.
Cesta zpátky není,
z mého osamění,
smutek v zoufalství se mění,
v mém osamění.
V samotě samotná,
bolest je nezkrotná,
černé myšlenky hlavou běží,
že nikomu na mě nezáleží.
Jsem sama ve svém osamění,
snad jen smrt to změní...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Samota je tíživá, ale já si jí třeba zase na druhou stranu užívám... slyším svoje vlastní myšlenky, nic mě nemúže zklamat, jen překvapit, jo, někdy je mi smutno, až mě to ubíjí, ale čím víc věcí překonám sama, tím víc si pak sama sebe můžu vážit... :) Ať už sama nebo ne, pořád to budeš ta skvělá Ty!
15.12.2008 17:59:00 | Ještě dítě
Samozřejmě nechci zemřít! Jen se vypisuji ze svých pocitů. Zabíjím se pouze ve svých básních, abych mohla žít dál. Tak se neboj! :)
02.10.2008 20:16:00 | Charibeja
Často lidé mluví o smrtí, bo na ňu myslí, když se cítí sami, ale nemysli si, že nikomu na Tobě záleží ... i kdyby to měl být jediný člověk na světě, už proto stojí za to žít ... přecik nás nechceš udělat nešťastnými? My tu jsme pro Tebe a piš, když Ti to pomáhá, my zde budeme mít a máme pochopení.
02.10.2008 17:21:00 | NikitaNikaT.