Já jsem ten, kdo prohrál..

Když poprvé se mnou si byla,
když všimla sis, že jsem,
tak já dostala, co nikdy jsem neměla
a život zdál se mi jako nádherný sen.

Dny za dnem jako voda plynuly
a čas neuprosně běžel dál.
Znenadání ti po tvářích slzy kanuly
a já bych dala vše aby zas tvůj úsměv u srdce mě hřál.
Já snažila se ti pomoci,
tys měla tajemství, které nechtěla si mi říct.
já byla u tebe ve dne i v noci
a tys mi věřila čím dál tím víc.

Čím blíž jsme si ale byli
a čím víc jedna druhou znala,
tím víc jsme se hádali
až jednou jsem to vzdala.
Nevzdala jsem se tvého úsměvu,
nezdala jsem se tvého přátelství.
Vzdala jsem se světa, který byl jen nás dvou
vzdala sem se těch nádherných dní.

I když směju se a veselá bývám,
tak v srdci mě ničí žal.
O tom co bylo už jenom vzpomínám
a já pořád nevěřím, že osud mi tě vzal.
Nevzal mi tě osud ale přátelé.
Vzali mi tě a ty nevzpíráš
a proč taky, když dny s nimi jsou tak skvělé
a na mě tak rychle zapomínáš.

Já musím jít dál
nesmím otočit se zpět,
protože já jsem ten kdo prohrál
a komu nezbývá nic než zapomenout na těch pár nádherných let.