Mon Dieux

Větrné mlýny už přestaly mlít
do očí zdivočelých nevidí mír
a vítr zavál nám listopad a smrt

cigareta padá
na bílý sníh

Dvě boty kráčejí závějemi
zlem bičovanými álejemi
v ústech mu doutná cigareta

na kravatě visí
vyhublý chlap

Krkavci sedí mu na ramenou
černý plášť a pod halenou
se mu komíhá rudá kravata

kam jsme se poděli?
do Ráje?

oka mu žhnou plamenami
ověšený sto ženami
ukradenými u bran Ráje

Mon Dieux!