Neměl bych

Nebe tmavne a v šedi se utápí,
ale já přesto dál sním.
Že bolest naše se náhle vytratí,
že nadále tě milovat smím.

Je to tak blahové, chci pořád doufat,
že máme naši naději, nechci si zoufat...

Ale slíbil jsem ti otevřenost,
i přes bolest otevřený budu,
poslední něžná upřímnost,
než jinam půjdu...

To, že toužím se dotýkat tvých tváří,
že láska k tobě, klid mi maří,
že přivinout k sobě bych tě chtěl,
vím lásko, mlčet bych měl...

Protože dělám to akorát horší,
to city k tobě, mě tak zkouší...
Kéž jen na tuhle malou chvíli,
cítíš, že srdce mi bez tebe šílí.

A tak se loučím, pryč musím jít,
abys konečně mohla bez bolesti žít...