Andělské slzy

Andělské slzy

Jednoho dne slétl na zem anděl z krajů dalekých,
s duší čistou, však sám a smutný, někde v nebi ztratil smích.

Bloudil mořem snů – dnes prázdných, jejichž barvy vzal si čas,
po mramorových schodech stoupal, však blíž a blíž byl k bráně zkáz.

Touhu jeho zvanou Láska rozedral sup o hroty skal,
v spárech svíral jeho srdce a anděla mučil dál.

Osamělý na břehu řeky sedával, měl v dlaních sůl,
jeho život pozbyl smysl, byl zbytečný jak shnilý kůl.

Věřit v zázrak přestal dávno, proč doufat by měl v nemožné?
Okovy zrádné spoutaly víru a proklely ji v beznaděj.

Pak démon krutý zažehl plamen, anděla spálil zaživa
a prachem černým pohřbil lásku, pro kterou srdce umírá…