Velmi Nepovedený Den

Přiznám se
- a kdo ví
k čemu -
až mě přestane
mrzet
- a bolet -
úsměv.

Pochopím
- jen řekni
jak?! -
všechno
a vždy
za raních
úsvitů.

Až přetanou
mě pálit
oči
- od pláče? -
a nebudou se mi
podlamovat
kolena..

Ztratím se
v poloprázdné
mlze
- tak chladné -
co mě omotává
do sítí
nářků.

Padá mi hlava
únavou
a naprostém
vyčerpání
sebe sama
si broukám
divné melodie.

Nedají mi spát
ničí mě
- milují mě -
o Rolliene!
Bloumám ve
světě
tabákových lístků.

Ode zdi
- ke zdi -
táhnou se
a škrtí
pevná
železná lanka
poznání.

Strach a stres,
frustrace
+ zatracená
naivita
a rozhlepaný
prsty na
klávesnici.

**
Pálí mě oči z nevyspání a zamrzlej úsměv -tak nevěryhodný- tvrdí světu "jako by nic" A spánky tepou a tma se stahuje /prokletá panická hrůza/ Nějak mi není fyzicky ani psychycky dobře.. ale dokud dýchám - žiju.. ne nadarmo asi od mala /doslova/ zapomínám dýchat.. no jo, vždyť já musím mít vždycky přece něco extra!! Budu v pohodě.. časem.. až mi něco zatemní myslenky.. jednou bude fajn.. né že bych to psala vám.. to patří mě. Je mi prostě divně.
**

(O_o),,,,
............. a šla přímo mezi oči a já padám..