Osobní smutek

Ztrácím tě
a ty jdeš pořád
za měsíčním svitem

Hledám tě
prodírám se sama
našim studenym bytem

Tady jsi stál
miloval
tady jsi hrál
a tady ses cítil jako král

Koukala jsem na tebe
z postele vzhůru
jako do nebe
a ty jsi tancoval
štěstím?
láskou?
nebo strachem z opuštění...

Chodidly se dotýkám trávy
brodím se tou loukou
kde jsem cítila, že jsi ten pravý
tam kdes mě chtěl uprostřed všech
pokládal na trávu, pokládal v mech

Vidim pořád před sebou nás
a ty opakuješ to slovo "čas"
úsměv ti přechází ve smutek
už mě nepodpíráš, nehlídáš
už nejsi šťastný
když nemám čas...
tři dny mlčíš a straníš se mi
místo po mracích chodíš po zemi

Chci si promluvit
říct ti že chci tebe
ale chci být volná
už vim, že teď bych byla svolná
jako tvoje hračka
tobě oddaná
volná, svůdná a nezadaná

Ne jako děvka, jen jako anděl
jenž může odletět po všem nečistém
jenž může plakat po stavu nezjistném

10:09 hodiny zpívají
písničku, které rozumím
a chtěj ať si pospíším
než budeš jiný
než jinou ochutnáš

A je to tu zas
ten pocit
talačí nás čas

Vidím ten rybník
a zasínající se světla auta
ruka za krkem, tvoje a moje pata
noha v koleni ohnutá
rty na rtech
a sluneční zář zapnutá
Teplo a chlad
v zápětí hlad, žízeň a láska
ráj fantazie
chvíle poezie

A jenom dusot mokrých kopyt
prší a vše uniká
měla jsem to na dlani
a teď je všechno v háji
žádná fantazie v ráji
žádná kapota, jenom sex a slepota
jenom ty
jenom já
a "my" už není
všechno se mění
co za to může?
Nic to nezmůže
Ä je to tu zas
to hrozný slovo "čas"
Už neni nám dáno
spolu být
po výstřelu se zase zžít
Zemři lásko, vezme tě čas!

Stéblo za stéblem vítr ohýbá
píseň hodin už dávno nezpívá
už nevidím minulost
žádný vzpomínky
už se mi nemísí
lži a záminky
Dveře se zavíraj
na práh neráží
Koně svou šíji napínaj
běží se vší kuráží

Tma, svíčka a lehký dým
ty a já (nazí)
ve vlhkosti..., těžký rým
mám tě v sobě
dělám tě pusou
namáčíš jazyk do nížin světa
tohle už je snad poslední meta
ruka kmitá
křeč ve stehnech
vášeň lítá

Ne jako děvka, jen jako anděl
jenž může odletět po všem nečistém
jenž může plakat po stavu nezjistném
Odlítám

Nechávám tě tam
prší
A já chci dál
odrážím se od pevniny
hladina, dno
smutek a zlo

Žádná měsíční zář
ani tvoje ruka ani tvoje tvář
chtěla jsem pryč
a teď lituju
jenom já
jenom ty
a "my" už není
všechno se mění

Modré nebe odešlo
do hlubin života
prázdný auto a čistá kapota
louka bez nás
a nesnězený jablka
Svíčky nezapálený
Žádnej barák, žádnej gauč
Žádnej dokonalej den
všechno pohltila noc
všechno si vzal sen

Chci si promluvit
říct ti že chci tebe
ale chci být volná
už vim, že teď bych byla svolná
jako tvoje hračka
tobě oddaná
volná, svůdná a nezadaná

Ne jako děvka, jen jako anděl
s něžným rozpětím křídel

A až se závěsy zachvějí
buď si jistý
že tam budu stát
a buď si jistý
že ten šach-mat
ti dám já
noc bude zlá
A ty nebudeš poroučet
Odlítám
Navždy
A nechávám zas
jen dědictví
a slovo "čas"