Skotský smutek

Ach já chtěl bych psát, oslavné verše psát
o skotských horách a irských hradech;
abys mohl, kouzlem inkoustu, tu slávu sát
na jeden jediný, dlouhý nádech.

Nádhera tě pohltí, tajemnou mlhou tě obklopí,
zahalí tě v mraků cáry na horských štítech
jak rytíř středověku své hledí sklopí
aby skrz otvory pronikl, sem a tam, sluneční smích.

Pak nebe se zatemní a blesk jen temné tváře halí
a cynismus svým hávem opět mě skryje
a kouř požárů z malebných údolí se valí.
Já epos psát neumím, zas lhostejnost mé srdce zryje.