Bez názvu

Člověk své nálady často mění,
někdy nezbývá nic...jen prázdnota a snění.
Mlčky schoulím se do peřin,
počkám,až zas to přejde,
až překročím vlastní stín.

Prázdnota pomalu mou duši zahaluje,
venku je sychravo a smutno,
jen listí tiše poletuje.

Není to nemoc,jen strašný pocit.
pocit beznaděje,
a já teď marně řeším boj,
který se uvnitř mého těla děje.

Tak jako princezna,
ke spánku zakletá,
přeji si najít prince,
co zažene moje splíny
ve vteřince.

Já všechny své pocity,
uzamknu na petlici,
mé tělo se probouzí,
vidím teď bojovnici.

Má duše i srdce
je přece po ůklidu,
já z toho se vyspím,
pak zase budu v klidu.