ticho
ticho
napínám ticho
mezi tvuj nádech a výdechem
předstírám strach z hladiny
když bez světel polyká
mý vteřiny
( ještě že nevím kolik jim mám )
napínám ticho
jak síť
jako plachtu
sám sobě sebevrahem
abych nepropadl
na dlažbu kočičích hlav
hlazenou deštěm proti srsti
vylysanou podrážkou
zlozvykem si odflusnout
napínám ticho
jak prostěradlo a vybírám střepy
co na něm zůstanou
mezi tvuj nádech a výdechem
předstírám strach z hladiny
když bez světel polyká
mý vteřiny
( ještě že nevím kolik jim mám )
napínám ticho
jak síť
jako plachtu
sám sobě sebevrahem
abych nepropadl
na dlažbu kočičích hlav
hlazenou deštěm proti srsti
vylysanou podrážkou
zlozvykem si odflusnout
napínám ticho
jak prostěradlo a vybírám střepy
co na něm zůstanou
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Mám ráda tvé příběhy, a mám taky nezničitelný pocit, že jsem je už jednou prožila. Moc ti děkuju, tvý kulishacký psaní si budu zase znova číst:-)
14.10.2008 20:54:00 | Mirka Hedbávná
jaký je smysl života,počítat vteřiny?
ještě že nevíme kolik jich máme
to ticho je potřebné a někdy nás láme
14.10.2008 20:27:00 | takova
Je černá jako presso poté co už chvilku stálo na stole a opadla mu pěna...provoňuje celou místnost spolu s netrpělivým čekáním na to až se ta dobrota ochladí tak, že k ní budu moci přitisknout rty a pomalu se napít....toho černého sametu a ještě dlouho budu mít tu chuť v ústech...
14.10.2008 11:07:00 | Noc17