Anotace: když jsme smutní, smějeme se, neb to je jediný způsob, jak přežít...
pěkná,já také můžu smích rád bavím smíchem okolí,ale nesnáším situace kdy ti od slz nic nepomůže.
07.11.2008 19:34:00 | Barci
"Život je smutné jeviště, člověk musí hrát i když srdce krvácí, musí se umět smát.." přesně tak to dělám já...tvá báseň je něco jak profil hodně z nás...moc krásně napsaná..hodně mě zaujmula
30.10.2008 23:08:00 | Dev_LATea_princess
Také jsem se to naučila - schovávat smutek kdesi hluboko v duši a do školy chodit usměvavá - tak, aby nikdo nevěděl(a někdy i já) o tom, že mě něco trápí...ona je to totiž jediná možná obrana
19.10.2008 16:08:00 | teranosaur
Jednou nebo vícekrát každý zažije ten pocit.
Krásně napsáno.
17.10.2008 21:09:00 | JaniHani
Moc mě tahle básnička oslovila! A proč? Asi protože, jakoby mluvila o mě..přesně takhle já se chovám. A lidé okolo? často netuší..:(
17.10.2008 16:08:00 | Holka z davu
Znám ten pocit, kdy se člověk na povrch usmívá, ale uvnitř strasně pláče... ST! za obsah a myšlenky. Rozumím. Směješ se přes slzy, které nikdo nevidí...
14.10.2008 06:03:00 | NikitaNikaT.
moc pěkná báseň, ve které má každá řádka své zasloužené místo, což často u básní neplatí - alespoň pokud to vůbec může v poezii naprostý laik jako já posoudit :)
14.10.2008 01:03:00 | Djinii