Ráno

Noc pomalu procitá v den,
myšlenky proudí někde ve skrytém světě
mezi smrtí a životem.

Z mlhy když se vynořilo slunce
s nadějí nové příslibem,
mne zastihlo chladného
z bolesti jemné unaveného.

Lidé spící ve svých srdcích nepochopí,
nic se nestalo
a klidně si dál u kapličky
listí k zemi padalo.

Není kdo by pohladil,
není pochopení u lidí.
Mezi stromy v listí na stráni
modlí se ticho svým bytím
a já umírám pomalu s ním.

Vysvitlo slunce
a nedalo se jen tak stát.
Do lesů a polí vyhnal mne žal
abych o Milost Živého
hořce prosíval.

Tady, ted´, já,
to nejsem já
a není to můj život.
Je to jen hra myšlenek a přání
někde ve skrytém světě
mezi smrtí co dává křídla bělounká
a životem plným víry.