Vyhnaní z Ráje

Zvoní mi mobil
futurismus budíku
slyším sirénu
u mého ucha
otevírám oči
Bože!zas nové ráno
kdy konečně přijdeš
s něčím novým
originálnějším
než stále stoupající
a padající
paprsky světla
probouzím se
lampa se žhaví
mdlý pokoj dostává
kontury a linie
dům spí
všechno spí
vstávám
svlékám kůži
a natahuji brnění
do zákeřného
venku
venku
prší
otevírám dveře
směr kuchyně
borovice naproti
zvěstuje vítr
studené kafe
ze včerejška zřejmě
liju jej do pánve
pánvička nad svíčkou
a kostka cukru
Dolce vita
vycházím ven
bylo by krunýře?
kaluže
řeky
moře
potopa
chci zpět
...
do Ráje