Smutek
Smutek
jak snadné je ublížit.
Ráno křičí ptáci drzí,
nemohou tě probudit.
Smutek a vztek,
vztek a smutek.
Do zrcadla tupě hledíš.
Jak si jenom mohl?
Ptáš se sebe sám,
odpověď však nevíš.
Strach a smutek,
smutek a strach.
Po ulici rychle kráčíš,
nevidí nikdo vinu tvou,
v srdci sebe sám trápíš.
Proč nedáš pokoj si pojednou.
Smutek a láska,
láska a smutek,
smutek a smutek,
láska a láska.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Tohle už jsi tu jednou měl a pak jsi to smazal... Ale nepamatuju si, jestli jsem ti na to předtím něco řekla....
"nevídí nikdo vinu tvou, v srdci sebe sám trápíš"... Nevím, k čemu se to přesně vztahuje. Mám pocit, že jsem se ptala a že jsi nevěděl, o který básničce mluvím. Ale vina nebo hřích, to jsou strašně relativní věci. Záleží na tom, co za ně kdo považuje. A často o člověku vypovídá víc než čin motiv toho činu... Moc přemýšlíš a proto se trápíš, měl bys věci míň řešit. Ale jak říkám, nevím, o co tady šlo, takže to nechci soudit. Můžu mluvit tak akorát o formě básničky. Máš zvláštní nadání na to vyjadřovat se přesně a stručně... pár slovy vyjádřit podstatu věci, žádné okřídlené netradiční výrazy, říct to jednoduše, pochopitelně a zároveň aby to neznělo hloupě, spíš naopak, protože přesto všechno v těch pár slovech dokážeš vyjádřit hluboké myšlenky, když chceš. To, co bych tomu vytkla, jsou v podstatě maličkosti. Změny slovosledu, upravení rytmu. Kdyžtak někdy ústně, ať mi můžeš rovnou oponovat. ;-)
23.10.2008 18:20:00 | Muriel